Žďárská Merkury, plemeno Francouzský buldoček
O NÁS:

Mé první setkání s Fracouzským buldočkem bylo v časopise o psech, kde chovatelka psala o svém životě s tímto plemenem. Velice mne to zaujalo a od té doby jsem se snažila o nich dovědět co nejvíce. Na vlastní oči jsem buldočka viděla až na výstavě, kam jsme jezdili s naší rottweilerkou Axičkou. Byla to úžasná fena jak povahově, tak po stránce exteriérové. Poté jsem doma projevila přání koupit štěňátko buldočka. Bohužel rodiče pro toto moje přání neměli pochpení. Život šel dál a můj zájem o toto plemeno nikdy neustal. Až přišel rok 1993 a tehdy jsme se s manželem rozhodli po zvážení našich možností koupit fenku buldočka.

Chtěli jsme pejska na výstavy a s tou představou jsme si jeli štěňátko vybrat do chovatelské stanice. S Barborkou (Bernie Blakar) jsme si ihned po příjezdu padli do oka. A bylo rozhodnuto, i když chovatelé nám na výstavy doporučovali jinou fenku. Bára na výstavy opradu nebyla, stresovaly ji a když se měla v kruhu předvést, tak jako by říkala: "paničko co si myslíš a zrovna se nepředvedu." Nám to nevadilo a již jsme ji zbytečně nezatěžovali. Tehdy naše pětiletá dcera ji vozila v kočárku, což Báru ohromně bavilo. S našimi syny hrála na honěnou, běhala za létacím talířem, v zimě s nimi jezdila na bobech. Byla i výborná fotbalistka, chytila míč a už ho nikomu nedala. Žádná hra ji nebyla cizí a s nadšením se do veškerého dění aktivně zapojovala.

A tak začal, vlastně jsme svůj život podřídili Francouzskému buldočkovi. Nikdy nás nepřestanou překvapovat svoji úžasnou buldočí povahou. Jsou to rodilí klauni, také ale dokáží být velmi paličatí, hlavně však jsou to milující členové rodiny.

O své pejsky pečujeme celodenně sedm dní v týdnu, 365 dní v roce.